
Inspirace : Dívala jsem se na jeden blog a tam byl rozepsané jak se v Narutu pořád hádají kvůli Sasukeho, tak mě to napadlo :D
Vypravěč: Ino
Hlavní postava : Ino, Sakura
Vedlejší postavy: Tenten, Hinata, Sasuke
Snad se bude líbit :)
"Ino," zastavila jsi mě svým hlasem, když už jsem chtěla odejít.
"Ano?" Řekla jsem a otočila se na tebe.
"Musíme si promluvit," vzdychla jsi.
"O čem by jsi chtěla mluvit?" Zeptala jsem se a sedla zpátky na lavičku vedle tebe.
"O… o Sasukem," řekla jsi a odvrátila pohled.
Zamrazilo mě.
"Proč zrovna o něm?" Zeptala jsem pohodářsky, přestože mi srdce bušilo tak, že jsem se bála, že mi prorazí hrudník.
"Já to vím, Ino," zašeptala jsi. "Vím, že se ti líbí," řekla jsi a konečně se na mě podívala.
Tvůj pohled byl zklamaný a naštvaný zároveň. Bylo to pro mě tak bolestné se dívat do tvých ztrápených, smaragdových očí.
"J-já…, " sklopila jsem pohled. Věděla jsem, že teď už lhát nemůžu. "Ano… líbí," zamumlala jsem s očima upřenýma do země.
"Chápu," řekla jsi a se vzdychnutím ses zvedla.
"Počkej," chytila jsem tě za ruku, "jo, fajn… líbí se mi, ale co je na tom? Tobě se přece taky líbí," vymlouvala jsem se.
"Jo, to je právě ono. Líbí se mi, ale já jsem ti to na rozdíl od tebe řekla," odpověděla jsi a podívala sem na mě vítězným pohledem.
Na tohle jsem ti neměla co říct.
"Ino… znáš toho kluka Sasukeho?" Zeptala ses mě.
"A co s ním?" Zajímala jsem se.
"Nemyslíš, že je strašně roztomilý?" Rozplývala jsi se.
"Není nejhorší," odpověděla jsem bez jakéhokoli zájmu.
Měla jsi pravdu. Měla jsem ti to taky říct. Už pár týdnů jsem to před tebou tajila, ale nenapadlo mě, že si toho všimneš. Taky ti to někdo mohl říct, což by se nestalo, kdybych to jako pomatená neříkala každému na počkání.
"Myslela jsem, že budu první, komu to řekneš, ale asi jsem se spletla… v tobě jsem se spletla," řekla jsi ještě ublíženě, než ses mi vysmekla a odešla.
"Sakuro…," zašeptala jsem. Podzimní vítr si pohrával s pramínky mých blond vlasů a já se jen dívala se jak mizíš za střechami domů. Byla jsem na sebe strašně naštvaná. Proč jsem ti to neřekla? Kdybych ti to řekla tak se tohle nemuselo stát. Jak jsem tě mohla nechat odejít? Naneštěstí bylo už pozdě na to, abych se za tebou rozběhla. Tak jsem tam jen stála jako smyslů zbavená. Z transu jsem se probrala až ve chvíli kdy mi studený vítr fouknul do tváře. Nechala jsem snění a se slzami v očích jsem se vydala domů.




