
Inspirace : Vlastně po shlédnutí 8. série Shippudenu :)
Vypravěč: Hinata
Hlavní postava : Hinata, Naruto
Vedlejší postavy: Shino, Kiba, Sakura, nepřítel, sestřičky
Příjemné čtení :))
"Hinato! Jdi pryč! Zachraň se, slyšíš?!"
Slyšela jsem moc dobře. Jeho slova jsem slyšela tak zřetelně, jako kdyby vycházela z mé hlavy. Přesto jsem je paličatě odmítla poslouchat. Dívala jsem se na něj. Uvězněný v tom jeho elektromagnetickém vězení vypadal tak bezmocně. Sklouzla jsem pohledem na jeho věznitele a kousla se do rtu. Moc dobře jsem věděla, že proti němu nemám nejmenší šanci, ale už jsem to nemohla vzdát. Ne teď… ne tady. Mé nohy se rozhodně pohnuli vpřed.
"Hinato! Co to děláš? Uteč! Slyšíš mě?"
Jak ráda bych utekla. Utíkání bylo něco, co mi šlo vážně výborně. Vždycky jsem byla zvyklá utíkat, vzdávat se a volit tu nejsnadnější cestu. Tentokrát jsem, ale útěk v plánu neměla. Jak bych mohla opustit osobu mě dražší něž vlastní život?
Bez jakéhokoli váhání jsem se rozběhla proti nepříteli.
"Hinato!" Volal v zoufalství, protože věděl, že teď už mě nic nezastaví.
Ani jsem se nestihla vzpamatovat a letěla jsem vzduchem na druhý konec řeky. Prudkým nárazem jsem přistála na kameni.
"Hned přestaň! Nemáš šanci ho porazit, Hinato! Jestli neutečeš, zemřeš!"
To jsem věděla i bez něj, ale byla jsem pevně rozhodnutá dokončit co jsem začala.
"Jak bych mohla utéct? Jak bych mohla opustit milovanou osobu a sama se zachránit? Kdybych teď utekla ztratím něco důležitějšího než svůj život… důvod proč žít!"
Ta slova jsem až křičela abych se ujistila, že mě slyšel.
"Co tím myslíš? Jaký důvod?" Díval se na mě nechápavě.
Povzdechla jsem si. Takové vysvětlení mu asi nestačilo. Za ty dlouhé roky co jsem v jeho blízkosti zapomínala dýchat a ztrácela vědomí si ničeho nevšiml?
"Myslím tím…," zhluboka jsem se nadechla, "ty jsi ten důvod, Naruto. Ty mi dáváš sílu. Díky tobě stojím tady. Díky tobě jsem neutekla."
Jeho zmatený pohled mě pálil do tváře. Bylo jasné, že nevěděl co mi na to má odpovědět. Ani já sama nevěděla co jsem chtěla slyšet.
"Tak to by stačilo! Chce se mi zvracet," řekl znechuceně můj protivník.
V mžiku byl u mě a drtil mi krk ve velkých studených rukách.
"Nech ji být!" Vykřikl Naruto.
Z jeho hlasu šlo poznat, že byl naštvaný, ale uvnitř jeho vězení nemohl dělat prakticky nic.
Nepřítelovo sevření mi činilo velké potíže s dýcháním.
"Tak už to ukončíme," řekl a vytáhl dlouhý meč schovaný za zády.
Z toho pohledu mi ztuhla krev v žilách. Tak tohle bude opravdu konec? Takhle umřu? Zavřela jsem oči abych se nemusela dívat na svůj konec. Po chvíli jsem ucítila ostrou bolest. Bezmyšlenkovitě jsem otevřela oči a uviděla jeho meč zapíchnutý v mém levém boku. Nechápala jsem. Proč nezasáhl žádný životně důležitý orgán? Tím by mi zajistil okamžitou smrt. Asi mě nechtěl hned zabít. Chtěl mě jenom znehybnit, což se povedlo perfektně.
Uvolnil sevření a já se svezla na špinavou zem.
"Hinato!!!"
I když mě bolest omračovala jeho hlas jsem slyšela perfektně. Byl rozzuřený.
Nevím co bylo horší. Jestli ta bolest nebo vědomí, že jsem bezmocná. Že jsem neudělala nic, co by mu alespoň trošku pomohlo. Nepřítel vytáhl meč a obrátil se ke mně zády.
Potůčky krve mi stékali po oblečení a zabarvovali zem pode mnou načerveno. Přitiskla jsem si dlaň na ránu, abych zastavila krvácení. Ještě jsem nebyla připravená zemřít.
"Za to zaplatíš!" Slyšela jsem známý hlas.
Motala se mi hlava, ale přesto jsem jasně viděla jak se jeho krásné modré oči mění na zuřivě rudé. Zmocnila se mě panika. Oranžové světlo mě oslepovalo. Proč se to děje?
"N-naruto… promiň….m-mi…to….," to byla má poslední slova než jsem upadla do bezvědomí.
Další část příště :)





Ty brďo,ty jsi talent.Je to super.