Objednej si >> tady
Máš otázku? Ptej se! >> tady

My painfull past and future

21. srpna 2011 v 12:52 | Chrissie-chan |  Whatever
Ahoj,
Teď vám povyprávím neuvěřitelný příběh z mého uvěřitelného života.


Všechno začalo ve třetí třídě kdy jsme si s mou nejlepší kámoškou řekli, že spolu budem chodit na házenou. ze začátku mi to vůbec nešlo. Byla jsem oproti ní úplně lama. Za pár let jsem se to, ale naučila a ve hře byla souhra nás dvou nejlepší z týmu. (asi v šesté třídě...) Pak, ale jednou přišel zápas. Měla jsem míč a chtěla obejít holky, co bránily branku. A jak jsem se tam tak kolem nich točila tak mi křuplo něco v koleni. Šla jsem si kulhavou chůzi sednou na lavičkua trenér řekl, že to nic není, ale že už dnes nebudu hrát. Moc mě to mrzelo, protože házená byla jediná věc, která mě bavilaa šla mi. Další den jsme měli hrát další zápas a já jsem umanutě trvala na tom, že hrát prostě budu! Tak jsem šla na hřiště a zase mi křuplo v koleni. Ale byla to taková jiná bolest. Horši. Trenér mě odnesl na lavičku a už mi zakázal alepsoň týden hrát. S mamkou jsme šli k doktorovi a ten mi taky řekl, e to nic není. Řekl, že stačí dva týdny nosit ortézu a bude to dobré. Tak jsem ji poslušně nosila a po měsíci jsem zase vesele hrála jako dřív. Jendou večer jsem si psala do deníčku. Bylo už pozdě tak jsem zavřel adeníček a natáhle se po lampičce, abych zhasla světlo. V tom okamžiku mi v koleni ruplo tak jako nikdy předtím, zařvala jsem a mamka přišla, co se stalo. Nemohla jsem tou nohou ani hýbat. ani se postavit, nic. Tak jsem tam jen ležela a snažila se nevnímat tu bolest. Ráno jsem šla zase k doktorovi.. (Šla je špatny pojem.. jen jsem tak skákala po jedné noze.) Tentýž doktor, který mě ujišťovak, že s kolenem nic nemám se teď zděšeně ptal, proč jsme nepřišli už dříve, že mé koleno je v kritickém stavu a budu muset jít na operaci. Vyděsilo mě to, ale né zase tam moc. Řekla jsem si fajn. Jedna operace a budu v pohodě. Chyba lávky.
Přišel den operace a já necítila žádný strach. Sestřičky přišli Píchli mi do ruky kapačku, odvedly mě na sál, uspali mě. Já se probudila v malém pokoji, kde všechno pípalo. Byla jsem na JIPce. Prý se operace nezdařila tak, jak se čekalo. Doktor přišel a zklamaňě mi řekl, že mám přetrhané vazy a prasklý meniskus omotaný kolem kosti. (neptejte se co to znamená, taky nevím). Byla jsem tam ještě tři dny. Ty tři dny byli delší než tři měsíce. Bylo to utrpení snášet všechnu tu bolest, hnusn jídlo a velký problém, když se vám chtělo na záchod. Bylo to strašný. Rozhodně to nikomu z vás nepřeju.
Bylo to plus mínus před rokem. Doteď nemůžu cvičit ani vlastně dělat nic aktivního. Nejvíc mě zabolelo, že se musím vzdát házené. Hodně jsem toho naplakala. A proč nemůžu nic dělat? Protože nejdříve muýsím nadalší operaci. A z toho jsem vážně neměla vůbec radost. Vlastně nemám. Jak čas plyne já si uvědomuju, že už se to blíží. Ale já nechci. Bojím se. Už nechci znovu zažít tu bolest. Nechci volat sestru opokaždé když se mi chtělo na záchod (a to bylo přibližně každou hodinu jelikouž do vás lily pomocí kapačky tisíc litrů tekutin). Nechci! Jsem z toho zoufalá. Já vím, neměla bych být. Není mi devět. Ale i přes můj věk mám strach. Včera to na mě dopadlo. Oblékla jsem si noční košili, kterou jsem měla v nemocnici a od té foby jsem ji neměla na sobě a vzlykala jsem. Vážně jsem se rozbrečela, protože proč tohle muselo potkat zrovna mě? Možná to je sobecké se litovat, protože na světě existuje mnohem více bolesti, mnohem větší. Ale i tak... Nevím co mám dělat...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lowegirl38 lowegirl38 | Web | 21. srpna 2011 v 13:31 | Reagovat

Diplomek za 336. bleskovku

2 Aya Aya | E-mail | Web | 21. srpna 2011 v 16:02 | Reagovat

Tak to je kruté, budu ti držet palce a myslet na tebe. Já většinou vždy zkončím v zimě v nemocnici se zápalem plic, ale co je zápal plic o proti tvojí operace, která se ještě na poprvé nezdařila. Nevím, co máš dělat, protože jsem to nezažila, ale přeji ti hodně štěstí =O)

3 chrissie-chan chrissie-chan | Web | 21. srpna 2011 v 16:21 | Reagovat

[2]: Děkuji moc.. :)

4 Naruta-chan Naruta-chan | Web | 21. srpna 2011 v 22:20 | Reagovat

taktiež ti budemdržať palce a myslieť na teba...ja, keď som bola v nemocnici, tak mi len vyberali mandle, ale to je nič oproti tomu tvojmu...budem na teba moc myslieť...a prajem veľa šťastia a zdravia :-) neboj sa :-)

5 Chrissie-chan Chrissie-chan | Web | 22. srpna 2011 v 10:34 | Reagovat

[4]: Děkuji. Ani nevíte jak si toho vážím... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama