5. září 2011 v 18:47 | Chrissie-chan
|
Inspirace : Ležela jsem v ložnici a chtěla jsem si nad něčím zabrečet tak sem zkusila vymyslet nějákej dojemnej příběh :D
Vypravěč: Yoko (Mé druhé já :P)
Hlavní postava : Yoko, Gaara, Shikamaru
Vedlejší postavy: Spousty a spousty :D
Další dílek ^^ Komentář neurazí ;)
Zatočila se mi hlava. Jeho slova jen potvrdila, čeho jsem se bála. Shika mě chytil dřív, než jsem stihla spadnout ze židle.
"Yoko…," strachoval se o mě, protože jsem vypadala na omdlení.
Já ho, ale neslyšela. Mé vlastní myšlenky byly moc hlasité. Začala jsem vzlykat, protože až teď jsem si uvědomila co to znamená. Už nikdy neuvidím maminčin obličej. Její ruce už mě nikdy neobejmou, jako to dělávali, když mi bylo nejhůř. Už nikdy neuvidím jak se na mě tatínek usmívá. Tímhle to skončilo. Slzy mi tekly po tvářích.
"Yoko…. Yoko neplač prosím. Já vím, že je to těžké.. a je mi to líto. Ale teď máš nás… My jsme tvá rodina. My tě neopustíme.. ," vzdychl.
"Já tě neopustím," řekl a setřel mi slzy.
Podívala jsem se na něj.
"Shi-shikamaru…"
On, ale naprosto zkazil tuhle vzácnou chvíli.
"Je to taková otrava tohle říkat," uchechtl se a usmál se na mě.
"Ale je to pravda," řekl a pomohl mi vstát.
Nechala jsem se odnést do postele a Shikamaru mi přitáhl peřinu až po bradu.
"A teď spi. Je pozdě a zítra nás čeká velký den. Oba od zítřka začneme chodit na akademii," řekl.
"Na Akademii," divila jsem se.
"Ano… Měla by jsi sice nastoupit až za rok, ale udělali výjimku, abys mohla chodit společně semnou," řekl a zhasnul světlo v pokoji.
"Do-dobře…"
Vlezl si do své postele a peřinou si přikryl hlavu.
"Shi-shikamaru?"
"Hm?" zaslechla jsem z pod peřiny.
"Dobrou noc," řekla jsem s úsměvem.
Chvíli bylo ticho, ale pak se otočil obličejem ke mně a taky se usmál.
"Dobrou noc… Yoko"
"Mami! Mami neopouštěj mě! Mami," křičela jsem, když zamnou zavírala dveře od pokoje.
Slyšela jsem kunaie cinkat o sebe.
"Né! Mami!... MAMI!!"
Probudila jsem se celá zpocená s husí kůží po celém těle. Byl to jen sen. Přesto jsem se rozbrečela. Strašně jsem se lekla, když jsem ucítila něčí ruku na mém rameni. Škubla jsem sebou a začala křičet.
"To jsem já! Neřvi! Vzbudíš rodiče," zacpal mi Shikamaru pusu.
"Co tady děláš? Jak to, že jsi vzhůru?" Divila jsme se.
"Ten tvůj řev musel probudit snad celou vesnici. Chtěl sem jen vědět, co ti je, že tak ječíš," řekl a obrátil oči v sloup.
"J-já… měla jsem sen," přiznala jsem se.
"Pořád na to myslíš?" Zeptal se a sedl si vedle mě na postel.
"Jo… není to lehký se smířit s tím, že už nikdy nevidíš svý rodiče.Představ si, že by se to stalo tobě," utřela jsem si slzy.
"Nevím, přesně jak se cítíš, ale chtěl bych to pochopit," objal mě.
Nechala jsem se houpat v náručí.
"Už neplakej ano?" Zašeptal mi do vlasů.
Přikývla jsem.
"Nechci, aby se moje malá ségra trápila," řekl.
Zčervenala mi líčka.
"No… asi by jsme měli spát. Snaž se usnout ano?"
Políbil mě na čelo.
"Dobrou noc," mrknul na mě.
"Dobrou noc…, bráško," oplatila jsem mu úsměv a zavřela oči.
3 hodiny zemepisu? to sa dá jak zvládnuť? ja sa klepem už len z jednej xD