
Inspirace : Ležela jsem v ložnici a chtěla jsem si nad něčím zabrečet tak sem zkusila vymyslet nějákej dojemnej příběh :D
Vypravěč: Yoko (Mé druhé já :P)
Hlavní postava : Yoko, Gaara, Shikamaru
Vedlejší postavy: Spousty a spousty :D
Takže.. I tenhle díl mi připadá strašně nudný... snad až ke konci docela ujde... :DD Doufám, že tady je ještě někdo kdo to bude číst .. a když ne, alespoň dobrý pocit z vykonané práce :D
"No dobrá… Takže já jsem Yuuhi Kurenai. Budu vaším senseiem. Teď se mi prosím představte. Řekněte své jméno, co máte rádi, co nemáte rádi, koníčky, sny, cokoli," řekla krásná hnědovlasá žena v rudýma očima.
"Já jsem Kiba Inuzuka. Mám rád Akamara a nemám rád, když lidi říkají, že mám blechy. Rád trénuji s Akamarem a můj sen? Ani nevím," řekl Kiba.
"Dobrá…a co ty?" Podívala se Kurenai na tmavovlasou dívku.
"H-hai! J-já jsem Hinata Hyuuga. Můj sen je být skvělou uživatelkou byuakuganu. Ráda.. ráda čtu. N-není nic co nemám ráda… J-já," koktala.
"A co máš ráda, Hinato?" Ptala se zvědavě dlouhovlasá kunoichi.
"M-mám ráda… N-.. ráda…," začervenala se.
"Ale no tak Hinato! Všichni víme, že máš ráda Naruta," protočil Kiba panenky.
Chudák Hinata zrudla až po kořínky vlasů. Rozhodla jsem se ji zachránit.
"Já jsem Yoko. Yoko Nara Takimi. Mám ráda svého brášku Shikamara a můj koníček je trávit čas s ním," řekla jsem podle pravdy.
"A nesnáším… Písečnou," zamumlala jsem neslyšně.
"A co tvé sny?" Zeptala se mě Kurenai už unaveně.
"Já..," původně jsem chtěla říct, co mám v plánu, ale nakonec jsem usoudila, že bude chytřejší si to prozatím nechat pro sebe.
"Nemám sen," odpověděla jsem s falešným úsměvem na rtech.
"Ani jeden?" Ptala se podezřívavě.
"Ne," odpověděla jsem přesvědčivě.
"No.. tak dobře," vzdala to.
"Tímto jsme skončili.. Budete informováni o dalším průběhu tréninků, misí a podobných věci a teď… rozchod," poručila.
Všichni jsme se poslušně zvedly a šli si po svých.
"Hele, Yoko ty fakt nemáš žádný sen?" Zeptal se mě zvědavě Kiba, když jsme byli z dohledu Hinaty a Kurenai.
"Ne, ne nemám…," odpověděla jsem chladně.
"Chápu," řekl zaraženě.
"Tak se měj," rozloučil se semnou před mým domem.
Neměla jsem ani čas se s ním rozloučit. Chtěla jsem vidět Shikamara. Celá udýchaná jsem vtrhla do našeho společného pokoje. Už si spokojeně ležel na posteli a listoval nějakým časopisem.
"Shikamaru!" Zakřičela jsem, protože ani prudké otevření dveří ho neprobudilo z jeho hlubokých myšlenek.
Konečně vzhlédl a posadil se. Přišla jsem k němu a pevně jsem ho objala.
"Jak ses měl? Co tvůj tým? Co sensei? Povídej!" nabádala jsem ho.
"Nebylo to tak hrozný," posadil si mě na klín.
"Tým.. bude to fakt otrava. Ta Ino je podle všeho taky zblázněná do toho nepřekonatelného Uchihy. Taky pořád piští… stejně jako ta s růžovýma vlasama... Sakura. Chouji je fajn. Je to kámoš… Akorát se pořád jen cpe… A sensei? Co říct… Za tu dobu, co jsme se představovali vykouřil celou krabičku cigaret…," dokončil své nářky.
"A co ty?" obrátil se na mě.
"Jo fajn… Můj tým.. je vcelku fajn, ale řekni Shikamaru.. Co ta Ino… jak ti připadá?"
Nemohla jsem si pomoct. Vím, že se ohledně toho jak ji nemá rád vyjádřil už dost, ale pořád mi to nějak nestačilo. Nemohla jsem se ubránit pocitu, že by mi mohla sebrat jedinou radost v mém životě.
"Yoko.. poslouchej mě," podíval se mi do očí.
"Není nikdo, kdo by byl lepší než ty. Nikoho jiného nepotřebuju," řekl a políbil mě na rty.
Nevěděla jsem co mám dělat. Vždycky mě políbil maximálně na čelo nebo na tvář. Tohle už nebyla sourozenecká pusa. Bylo to něco víc. Poznala jsem to. Přesto jsem nedokázala přesvědčit sama sebe, abych se mu vytrhla. Místo toho jsem zůstala v jeho náruči a líbala ho taky.
"Yoko," vzdychl a přisál se mi na krk.
"Ne, Shikamaru ne," řekla jsem a vykroutila jsem se mu.
Ten se na mě nechápavě díval.
"Promiň, ale jsi můj bratr… Miluji tě! Miluji tě… ale jen jako bratra," chytla jsem ho za ruku a sedla si na postel dobrý kousek od něj.
"Jo jasně," usmál se.
"Promiň.. nechal jsem se unést," zasmál se.
"Budeme dělat, že se nic nestalo ano?" Navrhla jsem.
"Jasně," zase se usmál, ale věděla jsem, že už se na mě nikdy nebude usmívat stejně jako to dělával předtím.
Pokračko zase až se dokopu ho napsat :D





Ďakujem pekne :)