
Inspirace : Jak jsem viděla na tý anime holce tu školní uniformu, tak mě to napadalo !:D
Vypravěč: Yuriko
Hlavní postava : Yuriko, Kakashi
Vedlejší postavy: Itachi, Hinata, Konan
Máme tady první povídku napřání!! (Gomenne Lilly Addams... :/) Tak ať se líbí :)
"Sakra práce!" Nadávám, když se vyhrabu z postele o půlhodiny později než bych měla. Na snídani nemám čas, tak si jenom vyčistím zuby, naházím na sebe oblečení, popadnu batoh a třísknu za sebou dveřmi. Venku je mnohem větší zima, než jsem si myslela, ale nemám čas se vracet pro bundu, tak při zvuku drkotání zubů doběhnu na zastávku. Jak se při mém štěstí dalo očekávat, mi ujel autobus přímo před nosem. Bezva! Takhle jsem si svůj první den na nové škole vážně nepředstavovala. Když jsem za deset minut nastoupila do autobusu, který přijel, jistila jsem, že nemám jízdenku. Tenhle den nemůže být lepší! V klidu jsem seděla a nervózně si okusovala nehet.Autobus zastavil před školou a já z něj rychle vyběhla. Vklouzla jsem hlavním vchodem do budovy a začala hledat svoji třídu. Když jsem ji našla hluboce jsem se nadechla, zaklepala, stiskla kliku a vstoupila. Samozřejmě se ke mně všichni otočili, až na učitele.
"Omlouvám se," řekla jsem směrem k němu.
"Nic se nestalo," řekl a otočil se čelem ke mně.
Pohled do jeho očí mě doslova porazil. Přesto, že měl šedé vlasy byl velice mladý. Jeho nádherné hluboké oči podtrhovaly hladkou pleť a jeho krásný úsměv.
"Na co čekáš?" Zeptal se mě, když jsem pořád stála uprostřed třídy jako opařená.
"J-jistě," zčervenala jsem, otočila se k němu zády a podívala se do třídy.
Všechny lavice už byli plné. Kromě jedné. Seděl v ní kluk s dlouhými havraními vlasy.
Nesměle jsem odsunula židli a sedla si. Opřela jsem se o lokty a poslouchala jeho krásný hlas, který vysvětloval matematické rovnice.
"Ahoj, ty budeš Yuriko, že? Já jsem Itachi. Uchiha Itachi," usmál se na mě.
Já, ale byla příliš omámená, abych ho pořádně vnímala.
"Hm. Jo? Těším mě….," řekla jsem zasněně.
Itachi to už vzdal. Byl pěkný, ale mě momentálně zajímal někdo jiný.
Hned jak zazvonilo vyběhla jsem ze třídy. Cestou jsem narazila do tmavovlasé holky.
"Jé.. promiň," omlouvala jsem se.
"V pohodě. Já jsem Hinata, a ty?" Zeptala se mě.
"Yuriko"
"No.. Yuriko. Jsi tu nová viď? Trochu tě to provedu," mrkla na mě.
Hned jsem ji následovala. Fajn, takže kamarádku už mám. Těšila jsem se, až zazvoní. Chtěla jsem se vrátit do třídy. Chtěla jsem ho zase vidět. Když se ozval zvonek tak jsem se rychle vrátila na své místo a čekala až přijde. Přišel a já na něj zase upřela své modrofialové oči a koukala a koukala div mi nekapaly z pusy sliny.
A tak to šlo den co den, týden co týden.
Zase jednou, když jsem zasněně seděla v lavici, mi přistál na sešitě zmuchlaný papírek. Podívala jsem se, kdo ho hodil. Byla to Hinata. Otevřela jsem ho.
"Hele Yuriko, musíš na něho pořád čumět? Vypadáš, jako kdybys ho chtěla sežrat! Je to učitel vzpamatuj se!" Stálo na něm.
Zčervenala jsem.
"Nemůžu za to. Je tak krásný a sexy. Už se mi o něm i zdá. Je pro mě všechno. Já ho asi miluji, Hin," odepsala jsem jí a hodila papírek přes třídu.
"Pane Hatake, Yuriko si tady dopisuje s Hinatou!"
No ovšem. Stará dobrá rýpalka Konan. Té nikdy nic neuteče. Ušklíbla jsem se a dětinsky na ni vyplázla jazyk. Kakashi vzdychl.
"Hinato, dones mi ten papírek prosím," řekl unaveně.
"Né to ne!" Vstala jsem a zakřičela na ni přes celou třídu.
Všichni se na mě nechápavě otočili. Zrudla jsem a zase si sedla. Hinata nevěděla co má dělat.
"Hinato, já čekám," řekl rázně.
Hin sklopila hlavu a podala mu kuličku papíru. Sakra, sakra, sakra! Ještě můžu doufat, že to nebude číst.
Zadal nám příklady na celou hodinu a sedl si za stůl k písemkám. Nemohla jsem se soustředit. Srdce mi bilo tak silně, až jsem se bála, že to v tiché třídě půjde slyšet, když šáhl po zmuchlaném dopise. Otevřel ho a pozorně si četl.
V té chvíli bych nejradši byla neviditelná. Když si dopis dočetl zase do zmuchlal a hodil do koše, jako by se nic nestalo. Přesto mě to neuklidnilo.
Po zvonění jsem si rychle sbalila věci a plánovala jsme rychlé vyklizení pole. On mě však zastavil.
"Yuriko, můžu s tebou mluvit?" Zeptal se.
"Ah.. eh… jistě," svěsila jsem hlavu a otočila se k němu čelem.
Počkal, až všichni odejdou a pak zamřel dveře.
"Yuriko, to co jsi tam napsala..," začal.
"Já se omlouvám! To nikdy nikdo neměl vědět! Přísahám, že vám nebudu dělat problémy! Vážně.. já… už se to nestane!" Ujišťovala jsem ho.
"Necháš mě domluvit prosím? Chtěl jsem říct nebo se spíš zeptat. To co jsi tak napsala je to pravda?" Zeptal se a podíval se mi do očí.
Nadechla jsem se.
"Ano… bohužel"
Naprosto nečekaně se usmál a otočil klíčem ve dveřích. Ani jsem se nestihla zeptat, proč to udělal. Začal mě líbat. Vroucně a vášnivě. Bylo to moc hezké na to, aby to byla pravda, ale jeho polibky byli skutečné. Položil mě na lavici a nepřestal mě líbat. Rozepl mi první knoflík od školní blůzy a pak se zarazil.
"Co se stalo?" Zeptala jsem se zklamaně.
"Nic," usmál se.
"Na to bude dost času," pohladil mě po vlasech.
"A teď už běž domů, jako hodná holčička," políbil mě naposledy.
"Jistě, pane učiteli řekla jsem," a odemkla si dveře.
Ještě naposled jsem se otočila a pevně ho objala. Pak jsem opravdu vyšla ze třídy ven. Srdce mi nepřestalo bušit. Je to jenom sen, nebo se to vážně stalo? Ptala jsem se sama sebe a nepřestávala se usmívat.
The end!! >> doufám, že se líbila :) Povídky objednávejte tady >> ♥ :)





Rozkošné .) sice ten konec byl až moc Hrrr, ale si šikovná a povídky ti vážně jdou *zabrousí do své inspirace HAI to by šlo ^^*