
Inspirace : Ležela jsem ve veně a prostě mě to napadlo :D
Vypravěč: Sakura
Hlavní postava : Sakura, Lee
Vedlejší postavy: Sasuke, Máma Ino
Asi po měsíci dokončeno... neberu vám za zlé, když to nebudete číst... :D
Na obličeji mě zašimrali paprsky slunce. Bylo ráno. Otevřela jsem oči a energicky vyskočila z postele. Namířila jsem si to do koupelny. Když jsem se dostatečně zkrášlila vyběhla jsem se dveří svého pokoje.
"Jdu ven, mami," zakřičela jsem z chodby, obouvajíc si boty, na mámu dřív, než stihla protestovat.
Otevřela jsem dveře a krása letního dne mě doslova pohltila. Chvíli jsem tam jen tak stála a užívala si, jak mi sluneční paprsky dopadají na kůži. Poté jsem vyrazila. Vlastně ani nevím, kam jsem chtěla jít, ale rozhodně jsem nechtěla v tak krásný den sedět doma.
Zamířila jsem na louku. Stébla trávy mě lechtala na bosých chodidlech. Cítila jsem, jak se uvolňuje každý sval v mém těle. Nikdy jsem se necítila lépe.
"Saaaakuro-chan!!"
Panebože! Proč zrovna teď? Nasupeně jsem se otočila.
"Co zas chceš?"
"S-sakuro… jen jsem si říkal. Víš jak jsem ti tehdy slíbil… určitě si pamatuješ-"
"To pochybuju!" Přerušila jsem ho.
"Můžeš mě prosím nechat na pokoji. Jsi tak strašně vlezlej! Zkus otravovat někoho jinýho, u mě štěstí nehledej!" Zakřičela jsem na něj, obula si boty a s nosánkem nahoru jsem odkráčela.
Překvapilo mě, že mě poslechl. Čekala jsem, že za mnou poběží, ale rozhodně mě nemrzelo, že to neudělal. Vrátila jsem se do centra vesnice. Dostala jsem hlad. Chtěla jsem si koupit ramen, ale když jsem viděla v davu lidí modrý flek, hned mě přešel hlad.
"Sasuke-kun!"
Otočil se a když zjistil kdo ho volá, s nezájmem pokračoval v cestě. Já se ale jen tak odbýt nenechám. Kličkovala jsem mezi lidmi a nakonec se mu celá udýchaná postavila do cesty.
"Zrovna jsem si chtěla koupit nějaký ramen, nechtěl by jsi jít semnou?" Zeptala jsem se a usmála se jak nejsvůdněji jsem dokázala.
"Nemůžu si dovolit ztrácet čas. Musím trénovat. Možná, kdybys se pořád nestara jen o kluky, nebrzdila by jsi celý náš tým," řekl chladně a obešel mě.
Na tohle jsem dokonce ani já neměla co říct. a stála jsem uprostřed ulice jako Tvrdé Y.
Že by se takhle cítil i Lee? Zamyslela jsem se nad sebou a uvědomila jsem si jak strašně hnusná jsem na něho byla. Zastyděla jsem se.
"Sakuro! Ranní ptáče dál doskáče?"
"Jé, paní Yamanaka. Dobrý den," oplatila jsem jí její milý úsměv.
"Tedy nevím, jestli jsem si toho všimla jen já, ale Lee vypadá dnes vážně sklesle. Co se mu asi stalo, hm?" Ptala se mě, jakoby si byla naprosto jistá, že je to moje vina.
"Právě sedí u Ichiraku, ale ramen už mu skoro vystydl. Jen sedí a dívá se před sebe. Chudák kluk… ," povzdechla si.
To mi stačilo. Je mi nad slunce jasné, že tam teď chudák sedí mou vinou.
"Já.. už budu muset jít," řekla jsem, mávla rukou ve vzduchu na rozloučenou a bězěla k restauraci.
Jak řekla Inina máma. Lee seděl shrbený na židli a koukal do mísy plné stydnoucích nudlí.
Bylo mi ho strašně líto. Jestli se teď cítil tak jako já, nenáviděla jsem se víc a víc.
"Lee," oslovila jsem ho.
Napřímil se a otočil se na mě. Pak, ale zase sklopil pohled.
Upřímně řečeno… nedivila jsem se. Odsunula jsem si židli vedle něj, sedla si a pokukovala po něm.
"Hele Lee.. já-"
"Odkdy se bavíš s otravnými a vlezlými lidmi," přerušil mě bez jakéhokoli náznaku emocí.
"Od té doby co mi i na otravných a vlezlých lidech záleží," usmála jsem se.
I přesto se pořád tvářil ztrápeně.
"Ale nepřišla jsem tady proto, abych ti to řekla," pokračovala jsem.
"Tak proč jsi tady přišla?" zeptal se otráveně a začal šťouchat hůlkami do masa v míse.
"Protože," vzdychla jsem a rukou jsem otočila jeho hlavu směrem ke mně.
"nechci, abys trpěl. Nechci aby trpěl někdo z mých přátel. Ale.. to je ono. Z přátel. Promiň Lee. Nejsi nic víc. Doufám, že být mým přítelem ti bude stačit," podívala jsem se mu s úsměvem do očí a políbila ho na líčko.
Okamžitě zrůžověl.
"Tak Sakuro, co si dáš?" Usmál se a podstrčil mi jídelní lístek.
Šťastně jsem se mu vrhla kolem krku. Chvíli nevěděl se dělat, ale nakonec jsem ucítila jeho ruce na zádech.
Byla jsem šťastná, že dokáži na jeho rtech vykouzlit úsměv.
>> THE END <<





Krásný akorát ta Sakura je taková potvora