15. října 2011 v 13:49 | Chrissie-chan
|
Inspirace : Ležela jsem v ložnici a chtěla jsem si nad něčím zabrečet tak sem zkusila vymyslet nějákej dojemnej příběh :D
Vypravěč: Yoko (Mé druhé já :P)
Hlavní postava : Yoko, Gaara, Shikamaru
Vedlejší postavy: Spousty a spousty :D
Tak! Po dlouhé době další dílek :) Doufám, že to čekání za to stálo. Mě se tento dílek docela líbí ... :) Ale původně jsem do něj už chtěla dát Yokiin útěk.. ale to by zas ebylo moc dlouhé :D Takže ten sem hodím třeba příští týden.. :) tak doufám, že se bude líbit! :)
"Takže tě navrhli na jouninskou zkouška, viď?" Zeptal se mě krmíc kačenky rohlíkem.
"No… asi jo. Ještě dneska jdu za Kurenai," zamumlala jsem.
Hnusilo se mi, jak dokonale umím lhát.
"Abys věděla, tak jsem na tebe pyšný," usmál se.
"Ve čtrnácti letech chunninem a teď? Za chvíli budeš vést svůj vlastní tým a budeš Yoko-sensei," zasmál se tomu.
"Jo jasně. Prosím tě jsem sotva průměrná. Každý gennin mě strčí do kapsy. Nejsem dost silná.. nejsem nic," zatínala jsem pěsti a vztekle hodila do vody další kousek rohlíku.
"Yoko, co to povídáš? Jsi nejlepší z rodiny. Lepší než já, možná, že i lepší než rodiče," podivil se nad mojí nečekanou reakcí.
Při slově 'rodina' jsem sebou škubla Zanedlouho už k téhle rodině nebudu patřit. Za pár hodin už nebudu mít nikoho.. budu sama.
"Yoko!"
"Promiň, vím, že jsem protivná.. jen, nejsem.. to je fuk. Pojďme se vrátit. Kačenek už mám po krk," řekla jsem, popadla svou tašku a zamířila k domu.
Shikamaru jen pokrčil rameny a beze slova mě následoval.
Když jsem vstoupila do kuchyně něják mi začalo kručet v břiše. Dort byl ještě na stole, ale na ten jsem chuť neměla.
"Shikamaru? Umíš vařit? Mám hlad…"
"Eh, já? Nejsi tady holka náhodu ty?" Poznamenal drze.
"Aha. A to je nové pravidlo, že vařit musí jenom holky? No ták, mám chuť na rámen!" Zamrkala jsem na něj.
"Tak si zajdi s Narutem do Ichiraku," odbyl mě.
S Narutem bych šla ráda. Je to skvělý kamarád a rozumí mi. Stejně jako mě mu rodina umřela ve válce. Skvěle se sním povídá, ale stejně je nejlepší, když jsme spolu dělali všem naschvály. Chtěli jsme načapat Kakashiho bez masky, Nalévali jsme Ino do šamponu lepidlo nebo jsme dali Shinovi do batohu repelent. Všechny tyhle skopičiny a průšvihy za mě pak odnesl Shikamaru… Důvod proč jsme toho nechali. Ale občas mi to chybí. Naruto mi bude chybět.
Asi na pět sekund jsem váhala, že bych Shiku poslechla a vážně šla s Narutem. Je to poslední možnost ho vidět. Zasmát se s ním a popovídat si. Ale co když už nebude další možnost být se Shikamarem? Dneska nastal ten den. A já ho chci strávit jen s ním.
"Ale já chci jíst s tebou! Tady!" nafoukla jsem tváře uraženě.
Tohle vždycky zabralo. Jako malá jsem ho tím vždycky dostávala. Nesnesl pomyšlení, že jsem na něj naštvaná, tak mi vždycky dovolil co jsem chtěla. Neminulo to účinkem ani tentokrát.
"Fajn, fajn, fajn. Hlavně se odfoukni," mrkl na mě.
Pustila jsem vzduch ven a usmála se na něj.
"Tak prosím, pane šéfkuchaři! Kuchyň se jen vaše," pokynula jsem mu směrek ke kuchyňské lince a sama si sedla za stůl.
Divně se zakořenil a začal ''pracovat''.
Smíchy jsem se popadla za břicho. Vaření nebyla jeho silná stránka. Vždycky radši pomáhal tátovi než že by pomohl mamince v kuchyni. Byl to chytrý kluk. Vlastně ani nikoho chytřejšího neznám, ale v kuchyni to byl vážně hňup.
"Co to děláš, ty pako?" Svíjela jsem se smíchy dívajíc se na jeho zajímavé postupy přípravy jídla.
"Pusť mě k tomu," vzdychla jsem ho nakonec abych ho chudáka osvobodila od toho utrpení.
Navíc jsem měla hlad a chtěla jsem jíst něco poživatelného.
Vykázala jsem ho z kuchyně a pustila se do práce.
Jak se dalo očekávat, byla jsem výborná kuchařka. Moje adoptivní maminka mě každý víkend učila vařit. Ráda jsem jí pomáhala ona byla ráda, že si alespoň jednou za týden odpočine. Jak moc mi to bude chybět.
"Je to vážně výborný," poznamenal Shikamaru do nesnesitelného ticha.
"Vážně?" Usmála jsem se.
Přikývl a šel ji ještě přidat.
Najednou jsem se zarazila.
"Kolik je hodin?" Zeptala jsem se, když jsem se zadívala na zapadající slunce.
"No… bude osm, proč? Někam spěcháš?"
"Jo! No víš… mám tu schůzku s Kurenai… chce mě naučit ještě jednu techniku a víš.. no… musím!" Řekla jsem a ve spěchu hodila prázdnou misku do dřezu.
"A kdy se vrátíš?" Zavolal na mě ještě.
"Dneska už mě nečekej," zavolala jsem na něj a rozběhla se po schodech nahoru.
Doufám, že se líbil a že se těšíte na další ^^
Máš moc pěkný layout