
Inspirace : No... vlastni zkušenost, žeby? :D
Vypravěč: Hinata
Hlavní postava : Hinata a pár dalších z obrázku
Vedlejší postavy: Spousty .... :P
Takže! ^^ Jelikož se vám povídka všem líbila mám tady další dílek:) A není to díl poslední... :) Něják se mi zdá, že moje povídky jsou trapnější a trapnější ... -_-'' No!. Nenechte se odradit :D Jen se mi moc nelíbí jak píšu toť vše :) Užijte si čtení miláčci ♥
Protočila jsem panenky a nakonec si přece jen sedla vedle něj.
"Hinata.. krásný jméno," řekl.
Ušklíbla jsem se a modlila se, aby ten horor co nejdříve skočil.
"Já jsem Kiba,"řekl a zdvořile ke mně napřáhl ruku.
Neochotně jsem mu podala tu svou a dále mlčela.
"Ty asi nejsi zrovna nejvýřečnější, co?" Zeptal se mě.
"To bych neřekla, jen moc netoužím po tom, se bavit s lidmi jako si ty!" Zasyčela jsem na něj.
"Ale no ták. Co jsem ti udělal?"
"Nic," odsekla jsem a dívala se jinam.
Mezitím si Ino a Sakura dost užívaly. Smály se, motali se a vrážely do lidí. Nedivím se, když si představím kolik toho vypily. Nemohla jsem se na ně dívat. Tohle bych do nich neřekla. K vyvrcholení všeho si dokonce i zapálily a zkušeně vydechovaly kouř.
Seskočila jsem z kamenné zídky a mířila pryč.
"Kam jdeš Hinato?" Ptala se Sakura, zrovna teď v Sasukeho náruči.
"Pryč! Užijte si to," řekla jsem.
"Ale no tak! To jsi naštvaná jen kvůli toho, že tady není… ON?" Zeptala se škodolibě Ino.
Krev si stuhla v žilách a já se najednou nemohla hýbat.
"On?" Zeptal se Kiba překvapeně.
"No jasně! Naruto," řekla posměšně blodýna.
"Myslíte toho blonďáka, Uzumaki Naruta?" Zeptala se vysoká, krátkovlasá blondýna s piercingem v nose.
"Jo, přesně ten. Znáš ho snad?" Zeptala se Sakura.
Já tam jen stála a modlila se, aby se jedna z nich neprořekla.
"Jo, znám. Před dvěma lety k nám chodil na školu, pak se odstěhoval, že, Shikamaru?" Zeptala se svého kluka, aby měla jistotu.
"No jo, jasně…A proč se o něm vůbec bavíte?" Zívl.
"Protože ho Hinata miluje!" Rozchechtala se Sakura.
A bylo to. Polilo mě horko. To se nikdo neměl dozvědět. Chtěla jsem utéct, ale vůbec jsem se nemohla hnout.
"Toho?" Vyprskl smíchy Sai.
"Kdo to je?" Ptal se nechápavě Kiba.
"Jeden kluk od nás ze školy," řekl Sasuke.
"Takže ty máš kluka?" Podíval se na mě Kiba.
"N-ne," zakoktala.
"Jasně, že nemá… skoro nikdy s ním nemluvila," smála se mi Sakura.
To nebyla pravda… jsme kamarádi. Bavíme se spolu pořád! No dobře, pořád ne, protože mám občas v jeho přítomnosti problém udržet si tělesnou teplotu, ale i tak.
"To není pravda" Řekla jsem zoufale.
"Jo, jasně! Tak proto o něm pořád mluvíš! Proto mě pořád krmíš novinkami o tom, jak tě pozdravil na chodbě," smála se dál.
"Drž hubu!" neovládla jsem se.
Slzy se mi draly do očí. Všichni se na mě pobaveně dívali a já nechtěla vidět jejich zvědavé pohledy. Utekla jsem.
Doběhla jsem na autobusovou zastávku a popadala dech.
"Héj! Počkej," volal někdo zamnou.
Otočila jsem se za hlasem a spatřila toho hnědovlasého kluka.
"Co chceš?! Chceš mě ještě více ponížit? Nerada to říkám, ale už to více nejde!" Zakřičel jsem na něj.
"Ne. Chci vědět jestli si v pohodě. Víš… nebylo to hezký jak se k tobě chovali a..-"
"Nepotřebuju soucit! Takže můžeš jít!" Křikla jsem.
"Fajn. Vidím, že to s tebou nemá cenu. Měj se, Hinato," řekl zklamaně a odešel.
Panebože. Vždyť on mi nic neudělal. Byl na mě milý, chtěl mi pomoct a já jsme mu takhle poděkovala. Měla jsem chuť se za ním rozběhnout a omluvit se, ale už mi jen autobus a stejně nevím, co bych mu řekla.
Sedla jsem si na sedadlo a poslouchala útržky rozhovorů ostatních lidí. Dvě holky zamnou se rozplývali nad nějakým klukem, paní přede mnou hubovala neposlušnému dítěti a kluk vedle mě zuřivě odporoval své mamince. Já byla potichu. Řev mých myšlenek byl dost hlasitý, aby zaplnil to ticho.
Doufám, že se líbil :) příště další díl :)





pěkné !