
Druhá číst :)!
,,Ryuuzaki.." šeptla jsem mu do ucha.
,,Rámen nebude.." Furt nic?! Není on mrtvej?! Jenže..co když nemá rád rámen? Ach co jen má rád..co jen..oh ne!! Vzchop se ženská! Musíš to udělat!
,,Ryzuuzaki-kun.." přiblížila jsem se k jeho rtům a přivřela oči. Mé rty se na dost dlouhý moment dotkly těch jeho. Připadala jsem si jako nějaký naivní princ co přebouzí růženku!
,,E?" v momentě na mně vyvalil oči, ale ani se nepohnul. Když jsem viděla jak se červená a kouká na mně, odtrhla jsem se a rudá jsem uhla pohledem.
,,Vstávej..pokračujeme v misi.."
,,C-Co to bylo?"
,,Ty myslíš tohle? Nemohla jsem tě vzbudit tak mi nic jinýho nezbívalo..Takže si od toho nic neslibuj!!"
,,Ale, ale.."
,,Buď zticha a radši si pohni,"
,,N-no..ale..d-dobře." Konečně jsme se vydali na cestu. Když jsme byli už daleko od úkrytu, Ryuuzaki náhle zastavil.
,,Co je?"
,,Tady. Je to tady."
,,Vážně? Jsi jsi jistý?"
,,Ano." Vkročili jsme do takzvané skríše. Nevím proč, ale když jsme se dostali dále, přešel mi mráz po zádech. Cítila jsem velice zlou a silnou chakru. Najednou jsem uslyšela hlasy.
,,Ryuuzaki, pojď sem!" přiběhnul ke mně. Chytla jsem ho pevně kolem pasu a přitlačila si jeho tělo na to moje. Cítila jsem jak mu bije srdce. Bilo ještě silněji jak to mé. Ale pak jsem všechny jeho představy přerušila. Zhromaždila jsem si chakru do chodidel a rozběhla se o stěnu. Nějak jsem se snažila koncentrovat svou chakru všude kde jsem potřebovala a mezitím držet Ryzuuzakiho aby nevyklouzl z mé náruče. Kolem přešel nějakej šedivej týpek s culíkem a měl bríle. Cosi si tam povídal sám pro sebe. V rukách mněl ručníky a šel za pronikavým křikem. Když odešel, rozběhli jsme se směrem odkud vychádzel. Viděla jsem dveře. Pomalu jsem je otevřela. Orochimaru tam naštěstí nebyl. Rychle jsem převrátila celý pokoj vzhůru nohami.
,,Kde to jen.."
,,Tady Yoko!" Otočila jsem se směrem k černovláskovi. Držel v rukou zápisník. Popadla jsem ho a strčila do kapsy. Chytla jsem Ryuuzakiho za loket a potáhla ho. Co nejrychleji jsem musela z toho doupěte vypadnot, nedělalo mi dobře být v přítomnosti tak hrozné chakry. Když jsem konečně vyšla z té skríše, rozběhla jsem se naspět do Konohy.
,,Mise splněna." řekla jsem Ryuuzakimu.
,,Yoko, já.." radši jsem zastavila.
,,Co?"
,,Víš, já..tě.."
,,Počkej..někdo..někdo je tady," vyskočila jsem do vzduchu a hodila kunai do křoví za mnou. Z něj vyskočil nějakej chlápek. Když jsem se koukla blíž, byl to jeden z těch co chytli Ryuuzakiho!
,,Kdo jsi a co chceš?!"
,,Na jméně nesejde. Ty víš co chci.." slizky se usmál a zaútočil na mně. Já se naštěstí uhla.
,,Ryzuuzaki padej se skrýt!"
,,Aha, takže takhle to je.." Rozběhl se k černovláskovi a držel ho jako rukojmí.
,,Ne! Neubližuj mu!" Chtěl se vymanit ze silného sevření ale nešlo mu to.
,,Dej mi ten zápisník a nikomu se nic nestane!"
,,V žádnem případě!"
,,Dobrá, když ti na něm nezáleží.." V mysli jsem se rozhodovala co udělat. Měla jsem všechno tak převrátěné a nevěděla co dělat.
,,Dobře..jak chceš.." vzdechla jsem si.
,,N-Ne! Co to děláš?! Nech mně tady a zachraň ten zápisník!!"
,,Hodná holčička.." Už jsem sahala do tašky pro zápisník. Nevěděla jsem co jiného udělat. Chvíli jsem v tašce něco muchlala s papírem a tomu chlápkovi už dochádzela trpělivost. Vytáhla jsem černý sešit.
,,Ber si ho!" hodila jsem ho před něj. Upustil Ryuuzakiho a hrnul se k zápisníku. Příšerně se začal smát.
,,Naivní holčička! Život jedného kluka je jí cennejší než osud celého lidstva! Teď tě zabiju, víš toho až moc..a toho kluka taky.."
,,C-Co?! Říkals, že.."
,,Kecy, Kecy..to nevíš, že nemáš nikomu věřit?"
,,Ale.."
,,Víš co, budu se obtěžovat a zabiju tě vlastníma rukama..je to větší sranda!"
,,Jsem hodně vyčerpaná, nemá cenu bojovat. Když už mám tady zemřít, řekni mi své jméno. Ať vím pod koho rukou jsem zemřela."
,,Haha..Hiroyuki Rokuro. A teď se připrav na smrt!" Rychle se ke mně rozběhl. Přivřela jsem oči.
,,Drak, Pes, opice.." tiše jsem hovorila. Kolem mně sa objevil polkruh z čakry. Přes tú chakru sa nedalo projít, byla silnější jako diamant.
Rychle jsem vytáhla kus papíru z tašky a napsala tam jeho jméno. Byl to ústřižek ze zápisníku. V momentě, když chtěl zaútočit na Ryuuzakiho s kunaiem se mu zastavilo srdce.
,,Ryuuzaki, rychle ber ten zápisník a padáme!" Ten na mně jenom čumněl s otevřenou pusou.
,,Neslyšels?"
,,C-Co? Jo aha už jdu."
Pomalu jsme se přibližovali ke bráně Konohy. Předstoupila jsem před Tsunade a položila jí na stůl zápisník.
,,Velmi dobře." usmála se, což bylo u ní téměř nemožné a zápisník strčila do zásuvky. Řekla jsem jí o těch chlápcich. Řekla, že už se o ně postarali, jenom jeden uprchnul. To byl ten, co na mně zaútočil. Pak jsem šla ven. Ryuuzaki mně pořád následoval.
,,Víš o tom, že už můžeš jít domů?"
,,Vím.."
,,A proč tedy nejdeš?"
,,Chci tu být s tebou."
,,Co? Proč jako?" Potáhnul mně z ničeho nic za ruku.
,,Víš, rád navštěvuji Konohu..Je tu krásně. Něco ti ukážu." Tiše jsem šla za ním. Přivedl mně na místo o kterém jsem nemněla zdáni, že existuje. Bylo tam krásně! Všude byla zelená tráva a před náma stálo krásne, samatové jezero.
,,Je tu kásně, viď?" usmál se a koukl na mně. Přikývla jsem.
,,Rád tady jen tak koukám na mraky. Je to uklidňujíci."
,,A hledáš tam taky tvary? Já to někdy dělám, když nemám co napráci. Zvyčejně jsem s Shikamarem a jen tak čumíme na nebe."
,,Hh, jo. Ale teď jsi tu semnou." Měl pravdu. Když jsem se Shikamarem, všechno vnímam jinak. Beru ho jako bratra a nebuší mi tak srdce jak teď.
,,Koukni, tamhle je slepice!"
,,Né to vypadá více jako rámen, když se koukneš z druhé strany!" Strávili jsme tam hrozně dlouhou dobu. Bylo mi dobře, jako nikdy předtím. Sluníčko zapadalo a my jsme sedeli na mostě a koukali na žblunkajíci řeku.
,,Líbi se ti tu?" zeptal se.
,,Ano. Je tu moc pěkne." řekla jsem s úsměvem.
,,Yoko..?"
,,Ano?"
,,Nevím to jistě..ale..víš před tím jak jsem s tebou flirtoval?"
,,Jo a bylo to otravné!"
,,Bral jsem to jen jako neškodný flirt. Ale já.." Srdce se mi rozbušilo jako o závod. Celé tělo mi zmeravelo jako před písemkou.
,,..bude lepší když ti to ukážu.." Pomalu se kemně přibližoval a přivíral oči. Zrudla sem v tvářích a koukala na něj jako vyoraná myš. Jeho rty se střetli s těma mýma. Rukama si mně přidržel a tiskl k sobě. Kupodivu mi to nebylo nepříjemné, právě naopak. Je možné, že...?
Po chvíli jsem se vzpamatovala. Něco mi říkalo ,,Jdi do toho!" a něco zas ,,Nebuď hloupá odtrhni se od něj!" Jakoby jsem měla na plecích takového ďábla a andílka co mi pořád něco kecali. Vždy při takových situacích jsem poslechla mého anděla. Jenže teď..mněla jsem chuť vrhnout se do toho hlava nehlava.
,,Padej andílku! Život je jenom jeden a člověk se přece učí ze svých vlastních chyb, ne?" řekla jsem si v hlavě a přivírala oči. Už to nebyl nevinný polibek. V té chvíli se stalo něco víc, něco, co jsem ani já nedokázala popsat. Možná to bylo tím západem slunce a jezerem, ale byla jsem šťastná. Asi jsem se..
..zamilovala.





Ahoj, začalo u mě 1. kolo SONDesign
:))