
Inspirace : Hé.. ani nevím. Je to dávno, co jse to vymyslela a až teď jsem se dokopala to napsat :D
Vypravěč: nikdo
Hlavní postava : Temari, Gaara, Kankurou, Tenten, Shikamaru, Ino, Sakura, Hinata....
Vedlejší postavy: Matka Temari, otec Temari, Kakashi, Kurenai atd...
Wohou! Tak se Lucy Uchiha konečně dočkala :P První díl New in Town je na světě :) (moje spokojenost?? 10% .. podle mě je to fakt trapný :D nemužu si pomoct, ale ám pocit jako kdybych tam plácala úplné hovadiny.. :/)
"Nebojte, bude se vám tu líbit!," ubezpečovala rudovlasá žena své děti.
"Tak vyskočte si," otevřel muž dveře auta.
Temari se otráveně zvedla a vystoupila. Pohled na její nový domov ji totálně znechutil.
"Tady máme jako bydlet, jo?" Ušklíbla se.
"Bude to vzrušující," radovala se její máma.
Blondýna jen něco zamumlala a vlekla se za rodiči do domu.
"Pohlídej bratry," otočil se za ní otec.
Protočila panenky. Už zase. Musela jim pořád dělat chůvu, přestože Kankurou byl starší než ona. Byla nejzodpovědnější z rodiny, a proto ji všichni všechno dávali na starost.
"Hněte se!" Zakřičela směrem k autu.
Jako první se objevil mladší s jejích bratrů. Mířil k domu s nakyslým výrazem v obličeji.
"Úsměv, Gaaro," podrbala ho ve vlasech.
Naštvaně setřásl její ruku a hodil po ní vražedný pohled. Jen se na něj usmála. Takový on byl vždycky.
"Co tam ještě děláš?" Zakřičela na zbývajícího člena rodiny.
Konečně se vyhrabal z auta a zabouchl za sebou dveře. Na svou sestru nepromluvil ani slovo.
Temari pokrčila rameny a následovala je. Přestože si myslela, že už to horší být nemůže, zase ji čekalo překvapení.
"Ani náhodou!" Křičela.
"Ale Tem… no tak. Kankurou potřebuje klid, aby se mohl učit. Chodí teď přeci na vysokou," přesvědčovala ji máma.
"A co já? Já klid nepotřebuji?!"
"No tak. Takhle jsem to rozhodli, takže nemáš právo tady na maminku křičet!" Dokončil táta.
Blondýna si založila ruce na prsou a začala naštvaně stoupat do schodů. Dupala tak, že to museli slyšet sousedi na míle daleko.
"Tahle postel je moje," oznámila svému bratrovi, když nakonec musela souhlasit, že budou mít společný pokoj.
"Dělej si co chceš," zamumlal rudovlásek a práskl za sebou dveřmi.
Někdy mám pocit, že jsem tady jediná normální, říkala si pro sebe a začala z kufru vybalovat oblečení.
Všechno si krásně roztřídila na kupky, které si pak skládala do skříně. Na noční stolek si položila knížku a praštila sebou na postel. Zadívala se do stropu a najednou se jí chtělo spát. Byla tak unavená s toho stěhování, ze svých pitomých bratrů a ještě pitomějších rodičů.
"Temari! Oběd!"
Panebože.. to jako vážně? Nadávala v duchu.
Chvilku jí to trvalo, ale nakonec se přeci jen zvedla z postele a šla do jídelny. Kuchyň ještě nebyla plně vybavená. Když se to tak vezme, všechno tady bylo tak divně prázdné. Blondýnka si byla nucena sednou ke stolu s ostatními a vychutnávat si vlažné špagety z konzervy.
"…a Temari," oslovil jí její otec s plnou pusou.
"Zítra nastupujete do školy, takže vezmi prosím bratra-"
"Ne, ne, ne, už ne!" Rozkřikla se Temari.
"Zase? Už zase budu paní na hlídání? Proč se o něj musím pořád starat? Děláte jako by mu bylo pět. Ale věřte nebo ne.. je mu patnáct! Dokáže se o sebe postarat sám," tvrdila.
Rodiče nevěřícně koukali na svou dospívající dceru, jak se třese vzteky a pak sklouzly pohledem ke svému rudovlasému synovi hrabajícího se v talíři. Nikdy je nenapadlo, že ho to možná štve, že z něj dělají hloupé, malé dítě. Jak by taky mohlo, když on si nikdy nestěžuje? Vlastně nikdy nebyl moc výmluvný. Když vás někdy pozdraví, měli byste si to zapsat do deníčku, protože se to stává málokdy. Je hodně uzavřený, ze školy vždycky chodil domů a pak se zavřel do pokoje. Nikdy se nikde neflákal s kamarády. Taky žádné nemá. Ne, že by nikdo nestál o to se s ním bavit, je to spíš tak, že on nestojí o ně. Je pořád sám, a vypadá to, že mu to nevadí. Naopak, má samotu rád.
Temari se naštvaně zvedla od stolu, aniž by se vůbec dotkla svého oběda. Možná, že to vypadá, že svého bratra k smrti nenávidí, ale je to jinak. Oba své bratry nadevše miluje, ale nechce aby to někdo věděl. Ve skutečnosti si o Gaaru dělá velké starosti. Strašně ji zajímá, proč se tak chová, proč je takhle uzavřený. Zeptala by se ho, ale její hrdost jí v tom brání.
Další díl.... až ho napíšu :)





Yúú to je krása!! ^^ Pokračúúj! :3