
Inspirace : No... vlastni zkušenost, žeby? :D
Vypravěč: Hinata
Hlavní postava : Hinata a pár dalších z obrázku
Vedlejší postavy: Spousty .... :P
Ták.. no dopsala sem další díl :DD Štve mě, že na obrázku vidíte spoustu lidí, kteří mají v povídce malinkou roli a třeba takový Kiba tam ani není :D No tak dobře.... nevadí že.... o_O (sere mě že to je fialové! taky to máte fialové? o_O)
"Jdeš brzo, Hinato," čekala na mě maminka u dveří.
"Mhm jo," zamumlala jsem stírajíc si slzy.
"Hin, ty jsi plakala?
"Ne, to… to bude dobrý," usmála jsem se a rychle zmizela ve dveřích mého pokoje.
Nenáviděla jsem samu sebe za to, jaká jsem. S nikým se nedokážu bavit, zakoktám se pokaždé, když mě někdo osloví a dokonce se slzami uteču. Bylo mi na zvracení. Pokud se pořád budu chovat takhle, jak dopadnu? Všechny tyhle myšlenky mě dokonale unavily a já usla před osmou ještě v džínách a mikině.
O půl osmé ráno mě tradičně probudil bratr svým řevem. Vstávat se mi nechtělo, ale nechtěla jsem taky přijít pozdě do školy. Vzdychla jsem a začala na sebe házet oblečení. Se snídaní jsem ne neobtěžovala. Popadla jsem batoh a šla. Venku byla po ránu docela zima a mou letní bundou profukoval vítr, Otřásla jsem se a založila si ruce na prsou. Zanedlouho jsem byla ve škole kde mě hned za ruku popadly Sakura s Ino.
"Co to sakra mělo bejt?" Zeptala se mě Ino.
"Jo.. pročs utekla? Kiba o tobě pak pořád mluvil...," upozornila mě Sakura.
"Vážně?"
Nevím proč, ale tohle mě potěšilo. Žádný kluk o mě nikdy nestál.
"Jo, ale teď už je to jedno, když ses včera tak předvedla," ušklíbla se Ino.
"Já… promiňte," hlesla jsem.
"No mě se neomlouvej," řekla blondýna a pak rychle odběhla jelikož uviděla v jídelně svého miláčka.
Sakura se na mě pousmála, ale pak následovala Ino a já zůstala stát uprostřed chodby jak tvrdé Y.
Po dějepise jsem se rozhodla, že si to u holek vyžehlím.
"Já se vážně moc omlouvám a abych vám to vynahradila vezmu vás dneska večer do kina, co říkáte?" Zeptala jsem se.
"No to je sice hezký, ale my už něco máme," řekla Ino zase v náručí bledého Saie.
"Co, něco?" Ptala jsem se nechápavě.
"No jdeme na pódium. Bude tam Sasuke," mrkla na mě Sak.
"No tak se měj Hin," řekla Ino a otočila se k odchodu.
"Můžu…. Můžu s vámi?" Zeptala jsem se dřív než jsem stihla zastavit své myšlenkové pochody.
"Víš to určitě?" Divila se Ino.
"Jo.. určitě," řekla sem.
Jasně, že jsem to nevěděla určitě. Vůbec jsem neměla chuť zase strávit tři hodiny sezením na betonové zídce a koukáním jak se ty dvě lepí na ty svoje navoňané frajírky, ale zřejmě sem neměla a výběr. Navíc bych se strašně moc ráda omluvila Kibovi. Choval se ke mně mile a já ho takhle odkopla. Snad mi odpustí.
"Moc ráda půjdu," usmála jsem se křečovitě.
Ino jen pozvedla její vytrhané obočí ale nakonec pokrčila rameny. Bylo jí to asi fuk, hlavně, že měla u sebe Saie.
Na pódiu to zase vypadalo stejně. Spousta přiopilích teenagerů, kteří se vzájemně olizují a kouří. Zkrátka nic pro mě. Bohužel jsem to ale byla já a moje nezastavitelná huba, která mě sem přivedla, takže sem se jen nadechla a vykouzlila jsem na tváři křivý úsměv.
"Ale, ale… kdopak se tu zastavil?" Připlazil se ke mně nějaký tlustý kluk.
"My se známe?" Zeptala sem se ho rozklepaně.
"Co neznáš, to poznáš," mrkl na mě.
"Aha.. to je skvělé," řekla sem, přesto že mě z něj zamrazilo.
"Hele nech ji bej, Choji… seš nalitej," žduchl do něj hnědovlasý kluk.
Jelikož měl na hlavě kapuci poznala jsem ho jen podle hlasu.
"Ahoj, hele já bych se chtěla omluvit za ten včerejšek.. já prostě-" začala jsem.
"To je v pohodě. Klid. Nic se nestalo," řekl a zářivě se na mě usmál.
Byl vážně milý, a docela hezký. Teda vlastně když jsem si ho takhle z blízky prohlídla byl opravdu moc hezký. Měl hluboké hnědé oči, bílé, rovné zuby a hnědé vlasy spadající do čela.
"Kolik ti vlastně je?" Přerušil ticho.
"Šestnáct.. bude," přiznala jsem se.
"To je skoro dost," zasmál se ironicky.
"A tobě je teda kolik?" Šťouchla jsem do něj.
"Osmnáct…bude," parodoval mě.
Nevím proč ale začala jsem se smát. Úžasně mě vystihl. Vlastně nebyl tak špatný jak jsem si myslela.. asi jsem všechny tyhle kluky házela od začátku do stejného pytle s nálepkou 'nevyspělí, otravní, ubozí a vypatlaní'. A moc jsem se spletla. Bylo s ním moc dobře. Za ty dvě hodiny povídání jsem se o něm dozvěděla hodně pozitivních věcí. Chodí na uměleckou školu, hraje na kytaru, učí se francouzsky a miluje psy. Připadalo mi, že ho perfektně znám. Nic nemohlo pokazit tenhle den.
A zase jsem se spletla. Všechno se zvrtlo, když už lidé pomalu zmizeli z ulic a ostatní začali vytahovat zatím netknuté lahve s alkoholem. Kiba taky jednu vytáhl. Byla to vodka. Lekla jsem se hned jak jsem uviděla tu průhlednou láhev s průhlednou tekutinou uvnitř. Zatím mi to nevadilo. Stáli jsme v kruhu, všichni popíjeli a smáli se. Já se smála taky, ale vlastně jsem ani nevěděla čemu, jen jsem napodobovala ostatní. Pak to ale začalo.
"Dáš si?" strčil mi jeden kluk láhev přímo pod nos.
"Ne, děkuji, já nepiju," řekla jsem bez přemýšlení.
Jen pokrčil rameny a napil se sám, ale jeho kamarádi mě začali šeptem rozebírat.
"Ta dlouhovlasá.. ta určitě ani neví co to je chlast," zaslechla jsem.
To mě namíchlo. Nebudu zastírat, že jsem nikdy nepila více, než skleničku vína na Silvestra, ale nenechám
po sobě šlapat.
"Dej to sem," přišla jsem přímo k němu, vytrhla mu láhev z ruky a žíznivě se napila.
Jednala jsem opět naprosto impulzivně a hned, jak se hrdlo láhve dotklo mých rtů začala jsem toho litovat. Vodka mě pálila v krku, ale já to vydržela a lokla jsem si znovu. Pak jsem si utřela pusu do rukávu, mrkla na toho kluka, který teď koukal jako péro z gauče a šla zpátky za Kibou.
"Páni," řekl uznale.
"Překvapen?" Řekla jsem zadušeně, jelikož jsem měla krk v samém ohni.
"No.. docela ano. Vypadáš tak nevinně a slušně," řekl.
Tohle slýchávám často. Vlastně skoro od každého. Nevinná a slušná. Pomalu si přeju být vinná a neslušná. Však uvidíte jaká "nevinná" dokážu být!
Pokračko zas někdy ... :D





Jsem zvědavá, co ta Hin provede, i když to docela tuším
, úplně si vzpomínám na to, jak si mi kdysi vyprávěla to, od čeho je inspirace k tomuto příběhu. No, KibaHina není můj šálek čaje, ale můžu doufat, že si najde taky svého "Domču", nejlépe v podobě někoho .. ehm .. blonďatějšího .. hehe 
To bylo hezké, krásně sepsané, máš na psaní fakt vlohy, hrozně mi tě to připomíná