close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Objednej si >> tady
Máš otázku? Ptej se! >> tady

Try to know me...

26. února 2012 v 18:43 | Chrissie-chan |  About me

Neopouštěj toho koho miluješ pro toho kdo se ti líbí, neboť ten kdo se ti líbí tě opustí pro toho koho miluje.



Nějak se díky článku od Nuun teď zamýšlím, kdo vlastně jsem. Navíc je nejvyšší čas se nad tím zamyslet. Táhne mi na patnáct a všichni se mě ptají "Kdo chceš být, až vyrosteš?" A já jen koukám s otevřenou pusou a prostě nevím. Jako malá jsem chtěla být princeznou. Hádám, že každá chtěla být princeznou. Já si dokonce už i vybírala prince. Pak mě princeznovství přešlo a chtěla jsem být sestřičkou, kadečnicí, učitelkou. A teď? Nic. Nějak mi přijde, že jakákoli volba Střední školy je špatná. Mám strach, že když půjdu například na zdrávku, že mě to přestane bavit, ale pak už nemůžu nic dělat. Jsem paranoidní, nerozhodná a to mě na mě vlastně štve. Nic neumím a nic mě nebaví, tak jak si mám pak vybrat školu? Teda dobře, dobře... Baví mě zpívat - ale na konzervatoř nemám šanci, Baví mě hrát na kytaru - ale neumím to, Baví mě kreslit - ale když nemám předlohu neumím nic vymyslet, jsem bez fantazie. Takhle bych mohla pokračovat dál. A na druhou stranu, to, co by bylo užitečné, mě zase nebaví.
Jsem složitá osoba, která se stále na někoho váže. Neumím vydržet bez lidí kolem sebe. Nesnáším samotu. Ovšem je něco horšího než je samota, a to, když lidé vědí, že jste osamělí. I já byla... Ještě před pár měsíci jsem trávila všechen čas doma u počítače, u anime a blogu a čas ubíhal tak strašně pomalu. Teď se snažím být více venku. Poznat jiné lidi. V tom mám totiž velký problém. Neumím se seznamovat s lidmi. Na základce na prvním syupni to bylo jednoduché. Někoho jste znali pět minut a už byl váš nejlepší přítel. Nebyl žádný problém v tom, že by se někdo s nimým nebavil, nebo někdo někoho pomlouval. Byli jsme děti. Všichni se měli navzájem rádi. Byla to jedna velká parta, ve které byl každý důležitý. Co já bych dala zato to vrátit... Teď se taky děším spoustu věcí. Od šesté třídy jsem ráda za pár kamarádů /a to sem na prvním stupni byla nejoblíbenější/. Všechno se ztrátka změnilo a až půjdu za střední všechno se taky změní. Ale já nevím jestli to nebude k horšímu. Od přárody jsem hodně stydlivý člověk a nedokážu oslovit lidi sama. Horší je taky to, že já se s nimi nedokážu bavit ani když mě osloví první. Pak vypadám na venek strašně namyšleně. Vypadám, že mi nikdo není dost dobrý. Tak to ale není. Je to tak, že nemám co bych řekla. A bohužel na první pohled všechny odradím a pak zase skončím sama. Nalhávám si, že to tak nebude. Že konečně budu v novém kolektivu a že se změním a budu schopna se s někým bavit.
Což mi připomíná další z mých zvyklostí. Pořád si něco nalhávat. Znáte ten trapný moment, když mluvíte sami se sebou a při tom lžete? No.. tak mě se to stává pořád.. pořád si nakecávat něco, co stejně nedokážu, co vím že se nestane. Musím se zbavit toho zlozvyku.. Vážně bych měla... -.- Jenže ono to nejde... Někdy je uklidňující prostě tomu věřit... lepší než čelit tomu, že se to nestane...
Ještě vám sem prozradím další z mých zlozvyků... jsem strašný slibotechna... mamka něco chce a já "jo, jo..." a přitom to neudělám.. taky jsem strašně nedochvilná a možná, že i nezodpovědná... a abych nebyla tak pesimistická, tak vám tady napíšu i pár mých dobrých vlastností, abych se jen nepomlouvala.. /sem tak strašný pesimista../
Všichni o mě říkají, že jsem moc milá a zdvořilá. Nevím, ale nepřijde mi těžké být milý. Já jsem milá od malička. Nikomu nenadávám a věřím, že úsměv je to nejlepší co může být.. a nejlepší způsob jak si získat člověka :) Dospělí mě mají rádi. Myslí si, že jsem dokonalá. Nejsem. Vůbec. Mí rodiče mě vidí tak nedokonalou jak to jen může být. /No prosím zase si stěžuju./ Radši to skončím dřív, než se dostanu k mému syndromu protředního dítěte.
Vaše Chriss♥
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Miluješ mě?

Vypadám na to? >_>

Komentáře

1 Aki Mitsuko Aki Mitsuko | Web | 26. února 2012 v 19:48 | Reagovat

Čichám čichám depresi. Ale jsem na tom stejně, je mi patnáct (musím se vytáhnout..) půjdu na novou školu, bojím se, že při seznamování neřeknu ani ň, že zase nezapadnu, hrozně se bojím, ale nic s nim nezmůžu. Jediné, co můžu, je na to nemyslet, prostě to příde a uvidím, .. hm .. nostalgie..

2 Naru nee-chan Naru nee-chan | Web | 26. února 2012 v 21:38 | Reagovat

Mám podobný problém s rodiči... Víš, co? Kolikrát mi přijde, že mně ani neznají, ale mám je ráda. Jsou to přece moji rodiče.
A co se týče nových škol... Já se tam vždy na ty lidi těšila. Na základce ti lidi byli hrozní, proto jsem se těšila na střední. Na té střední ale zase byli hrozní lidi, tak jsem po dvou letech přestoupila. Tam na tu školu jsem se taky těšila. A udělala jsem dobře, že jsem tam šla. Sice v té třídě taky byly nějaké pipiny (znáš to, to se najde všude), ale v o 2 roky nižší třídě jsem si našla kamarádky-jedna je moje nejlepší a díky druhé jsem otaku a yaoistka xD
A loni jsem odmaturovala a šla jsem na jazykovku. Tam jsem se taky těšila, protože mě angličtina baví a navíc, na jazykovce jsou dospělí lidi a ti většinou mají rozum. Takže pipin a podobných existencí jsem se nebála. A letos se hlásím na univerzitu na obor japonská a čínská filologie. A hádej, s kým čekám, že se ve třídě sejdu xD S otaku přece xD A možná i s yaoistkama xD Takže tam se taky těším xD

3 Aya Aya | E-mail | Web | 27. února 2012 v 17:45 | Reagovat

já mám pocit, že spolu Chrissie máme hodně společné co se týče povahy =))

4 camelia camelia | Web | 27. února 2012 v 18:22 | Reagovat

... Já jsem přešla na gympl, neboť moje třída byla H R O Z N Á!!!!!!!!!!! a když mi jetě navíc odešla i nejlepší kámoška (v té době nejlepší) už jsem vážně neměla, co by mě drželo na základce. Kluk co se mi líbil, mě nenáviděl, holy polouvaly a celkově mě měli rádi asi jenom učitelky :) No, gympl byla jasná volby a teď? Většina lidí by mi nevěřila, jak jsem, byla stydlivá. Nikdo by mi nevěřil, že jsem často brečela a měla pocit, že mě všichni nenávidí. Musela jsem to změnit! A tak jsem zkusila příjmnačky a hle! Jsem šťastnější, spokojenější, znám nové lidi, učitelé jsou taky odobrý a  hlavně si víc věřim! x) Prostě to riskni. Jdi na první školu, která tě napadne a když z ní budeš mít dobrý pocit, vybrala sis správně, a když ne, svět se nezboří. Já taky nevím, co bych chtěla do budoucna dělat, ale neva. Však ono se to časem vyvrbí. Vím to. Proč? To je snad jen ve hvězdách, ale já věřím v to, že každý má právo na ot být šťastný a je jen na nás, jak brzy najde´me to svoje štěstí. Takže, mě nezbývá než ti držet palce a nezdávej to! To je to nejhorší, co bys mohla udělat! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama