
Try to know me...
26. února 2012 v 18:43 | Chrissie-chan | About me
Komentáře
Mám podobný problém s rodiči... Víš, co? Kolikrát mi přijde, že mně ani neznají, ale mám je ráda. Jsou to přece moji rodiče.
A co se týče nových škol... Já se tam vždy na ty lidi těšila. Na základce ti lidi byli hrozní, proto jsem se těšila na střední. Na té střední ale zase byli hrozní lidi, tak jsem po dvou letech přestoupila. Tam na tu školu jsem se taky těšila. A udělala jsem dobře, že jsem tam šla. Sice v té třídě taky byly nějaké pipiny (znáš to, to se najde všude), ale v o 2 roky nižší třídě jsem si našla kamarádky-jedna je moje nejlepší a díky druhé jsem otaku a yaoistka xD
A loni jsem odmaturovala a šla jsem na jazykovku. Tam jsem se taky těšila, protože mě angličtina baví a navíc, na jazykovce jsou dospělí lidi a ti většinou mají rozum. Takže pipin a podobných existencí jsem se nebála. A letos se hlásím na univerzitu na obor japonská a čínská filologie. A hádej, s kým čekám, že se ve třídě sejdu xD S otaku přece xD A možná i s yaoistkama xD Takže tam se taky těším xD
já mám pocit, že spolu Chrissie máme hodně společné co se týče povahy =))
... Já jsem přešla na gympl, neboť moje třída byla H R O Z N Á!!!!!!!!!!! a když mi jetě navíc odešla i nejlepší kámoška (v té době nejlepší) už jsem vážně neměla, co by mě drželo na základce. Kluk co se mi líbil, mě nenáviděl, holy polouvaly a celkově mě měli rádi asi jenom učitelky :) No, gympl byla jasná volby a teď? Většina lidí by mi nevěřila, jak jsem, byla stydlivá. Nikdo by mi nevěřil, že jsem často brečela a měla pocit, že mě všichni nenávidí. Musela jsem to změnit! A tak jsem zkusila příjmnačky a hle! Jsem šťastnější, spokojenější, znám nové lidi, učitelé jsou taky odobrý a hlavně si víc věřim! x) Prostě to riskni. Jdi na první školu, která tě napadne a když z ní budeš mít dobrý pocit, vybrala sis správně, a když ne, svět se nezboří. Já taky nevím, co bych chtěla do budoucna dělat, ale neva. Však ono se to časem vyvrbí. Vím to. Proč? To je snad jen ve hvězdách, ale já věřím v to, že každý má právo na ot být šťastný a je jen na nás, jak brzy najde´me to svoje štěstí. Takže, mě nezbývá než ti držet palce a nezdávej to! To je to nejhorší, co bys mohla udělat! ![]()





Čichám čichám depresi. Ale jsem na tom stejně, je mi patnáct (musím se vytáhnout..) půjdu na novou školu, bojím se, že při seznamování neřeknu ani ň, že zase nezapadnu, hrozně se bojím, ale nic s nim nezmůžu. Jediné, co můžu, je na to nemyslet, prostě to příde a uvidím, .. hm .. nostalgie..