
Inspirace : Hé.. ani nevím. Je to dávno, co jse to vymyslela a až teď jsem se dokopala to napsat :D
Vypravěč: nikdo
Hlavní postava : Temari, Gaara, Kankurou, Tenten, Shikamaru, Ino, Sakura, Hinata....
Vedlejší postavy: Matka Temari, otec Temari, Kakashi, Kurenai atd...
Tákže ! Po skoro půl roce vám tady dávám druhý dílek New in Town :) Vím, že si to už nikdo nečte... :D ale tak nevadí.. já to chci dopsat, protože mě teď znovu chytla povídková mánie :D Tak si užívejte! Dneska sem napsala tři díly! :DD
"Gaaro?" Špitla večer směrem ke svému bratrovi.
"Hm?" Otočil se na ni, oči stále zavřené.
"Štve... štve tě, že se k tobě chovají jako k děcku?" Zeptala se váhavě.
Nechtěla ho naštvat. A když viděla, že přemýšlí kousla se do rtu.
"Jak kdy," odpověděl s povzdechem, "někdy je to fajn, někdy otravné... " řekl a otevřel své tyrkysové oči.
"Každopádně se omlouvám, že za mě musíš mít pořád zodpovědnost. Nevím jak vysvětlit rodičům, že nepotřebuju dozor 24 hodin denně. Nedělej si semnou starosti, Tem," řekl.
"Mě to nevadí," řekla rychle, "jsem s tebou ráda. Jsi můj bratr," řekla, zvedla se a mířila si to ke Gaarově posteli.
"Ikdyž mě musíš pořád hlídat?" Podíval se na ni unaveně.
"Ikdyž tě musím pořád hlídat," usmála se, nadzvedla deku a vlezla si za rudovláskem do postele.
"Co to děláš, Tem. No ták!" Řekl a začal ji vytlačovat.
Marně. Objímala o a pevně tiskla k sobě až jí jeho krátké vlasy šimraly na tváři.
Po pár marných minutách snažení to vzdal, objal ji kolem pasu a nakonec blaženě usnul.
"Vstávat, děti!" Vtrhla do jejich pokoje už brzo ráno.
"Ah bože! Hrabe ti!?" Uklouzlo jí.
"Co jsi to řekla?" Zamračila se.
"Nic, nic..."
"A co děláš v Gaarově posteli? Nemáš vlastní?" Navážela se do blondýnky.
"Mě to nevadí a už můžeš jít, už vstáváme," řekl Gaara vedle ní.
"No to... jo," řekla matka zaskočeně.
Moc často se jí nestávalo, že by její syn na ni promluvil a ještě k tomu takhle z ostra.
"Děkuji," řekla Temari směrem k rozcuchané červené hlavě vykukující z pod peřiny.
"Za málo," zahuhlal a stáhl si peřinu přes hlavu úplně.
"Neříkal jsi, že se bude vstávat?" Dloubla do něj a ukradla mu peřinu.
Nesouhlasně zavrčel, ale pak vážně vstal.
Temari byla hloupě nervózní. Přeci jen to bude nová škola, noví lidí, žádní kamarádi. Zatřásla hlavou, aby ty myšlenky vyhnala. Nedělalo jí problémy zapadnout. Na staré škole byla jedna z nejoblíbenějších holek. Kluci se o ni prali. Měla štěstí. Bála se, že to bude tentokrát prostě jinak. Byla zvyklá na tu popularitu. Na to, že ji každý zdraví na chodbě a každý ji zná. Teď to bude peklo, než si získá nějaké postavení. Vzdychla a začala na sebe házet oblečení. Gaara se stydlivě otočil, když se převlékala, přestože to po něm Temari nevyžadovala.
Oba sešli dolů do kuchyně přesně včas. Maminka zrovna všem rozdávala talíře s míchanými vejci. Kankuro už hladově jedl.
"Jak se ti spalo, ty náš vysokoškoláku?" Utrousila Terami suše.
"Dobře, děkuji," řekl a ani se na ni nepodíval.
Byl divný. Sestře připadal hodně podivínský od té doby, co se dostal na vysokou. Byl pýchou rodiny a Temari připadal, že je nejméně důležitá. Její starší bratr se dostal na vysokou, její mladší bratr právě začal chodit na střední školu a ona jen prostě je. Není nikým zajímavým a rodiče ji naprosto ignorují.
"Proč nejíš, zlato?" Ptala se jí mamka, když se nepřítomně nimrala ve své porci.
"No to nic.. nervy, znáš to," usmála se jen.
"No tak si pospěš, za deset minut ať si nechystaná a vyrazíme do školy," řekla mamina.
"Počkej... ty jdeš s náma?" Zarazila se blondýna.
"Samozřejmě! Přece vás nenechám jít samotné, vy moje zlatíčka," řekla a podrbala obě své mladší děti ve vlasech.
Gaara ji hned setřásl a hodil po ní vražedný pohled, Temari však nebyla schopna slova.
"To nemyslíš vážně. Ne, mami. Půjdeme sami. Řekla jsi, že jsem skoro dospělá, tak mě nech abych taky něco zvládla sama," řekla rychle.
"Copak se za mě stydíš?"
"Néé," ujistila ji Temari, přesto, že uhodil hřebíček na hlavičku.
Objevit se v nové škole se svou matkou by jí zařídilo špičkovou popularitu. To nemohla dopustit.
"Ach ta puberta,"naříkala máma.
Temari zatínala pod stolem pěsti. Nesnášela tuhle její větu. Všechno co Tem dělala vždycky sváděla na tohle její věkové období. Už ji to štvalo, ale radši rychle odtáhla bratra za rukáv a zabouchla dveře dřív, než si stihla máma obléct sako.
Až pak si Temari uvědomila, že vůbec neví, kde se škola nachází a už byla skoro připravena vrátit se a poprosit matku, aby přeci jen šla s nimi. Bratr ji ovšem od tohoto ponížení zachránil.
"Tudy," řekl a vydal se tím směrem.
Tem pokrčila rameny. I kdyby se mýlil, všechno bylo lepší než přiznat porážku, a tak se vydala rychle za ním. Měl pravdu. Za necelých 15 minut byli skutečně před školou. Venku už nikdo nebyl. Šli přesně včas. Temari se nadechla a zatlačila do dveří, které pro ni znamenaly nový začátek.
První díl čti >> zde <<





Upřímně mi Temari moc nesedí, takže jen kvůli ní je to také nějaké...jinak být hlavní Ino, tak to mě zaujme (no jo no, já a ty mé pocity xD)...promiň, je to pěkné =)