close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Objednej si >> tady
Máš otázku? Ptej se! >> tady

Such a life

8. dubna 2012 v 13:46 | Chrissie-chan
EEEEj... takže takový můj propadák.. je to hrůza psala sem to v noci, když jsem nemohla spát takový půlrok zpátky .. Nevím co si o tom mám myslet.. je to krátké a divné, ale posuďte sami.. třeba vám to přijde k chuti :)


'Takový je život!' řekl klaun se slzami v očích a na tvář si namaloval úsměv.

Chtěla bych prostě vypnout. Vypnout svůj mozek, zakázat si neustálé myšlenky jen na něj. Ale copak to jde? Copak to jde nemyslet na jeho roztomilé dolíčky na tvářích, když se usmívá, jiskry v jeho očích pokaždé, když se na mě podívá, ten způsob jakým mluví, to jaký je. Ne, nejde. Jsem s ním každý den. Každý den se mu dívám do těch krásných zelených očí a předstírám, že je všechno v pořádku. Divím se, že ještě neprokoukl ten můj falešný úsměv. Někdy mám chuť mu to všechno říct. Rozbrečet se, obejmout ho a říct všechno co jsem se mu vždycky bála říct, ale pokaždé jen otevřu pusu a mlčím. Bojím se, že to bude ještě horší. Bude si myslet, že jsem idiot a to ještě nevím, jestli si to nemyslí i teď. Musí být hodně zaslepený láskou, pokud si nikdy nevšiml, že nápadně zmlknu když se zmíní o ní. Strašně bolí poslouchat jak ji chce. Jak jeho srdce patří jen jí. Chtěla sem, aby bylo mé. Místo toho jen sedím, poslouchám žhavé detaily o tom, jak byli venku a usmívám se. Usmívám se, přestože v nitru to strašně moc bolí. Nesnáším tu svoji pozici nejlepší kamarádky, které říká všechno, ale nikdy by neuvažoval, že by mohla být něco víc. Jsem jen kamarádka, pro něj už ani nejsem holka. Navíc jsem zjistila, že se dokážu perfektně přetvařovat. Vždy když se mi chce brečet, když se mě zeptá na něco ohledně ní, když mi něco vypráví a mě se strašně chce brečet, dokážu se usmát a říct "Jsem ráda, že jsi šťastný". A myslím to upřímně. Jsem ráda, že je šťastný. Vždy jsem mu přála jsem to nejlepší, aby se mu splnila všechna jeho přání, všechno po čem kdy toužil. A stalo se tak, protože on toužil po ní. Jsem vážně ráda, že jsi šťastný, jen... kéž by jsi byl šťastný se mnou...

Pak se jednou rozhodnu, že tomu udělám jednou provždy konec. Že na něj přestanu myslet, najdu si něco jiného, že ho k životu nepotřebuju... a další den... zase se na mě podívá tím způsobem, který tak zbožňuju. Promluví tím sametovým hlasem, usměje se a já jsem zase na dně. Tam kde jsem začala. Zase hloupě zamilovaná, do někoho, kdo o mě nestojí, kdo už svou lásku má a kdo ji neopustí kvůli kamarádce. Nikdy jsem pro něj nebyla ani z poloviny tak důležitá jako ona. Pro ni by strčil ruku do ohně. Pro mě by ještě škrtl zápalkou.

Ptám se sama sebe, jestli by se něco změnilo, kdybych mu řekla pravdu. Kdybych se odhodlala to říct... všechno co k němu cítím. Ale já to stejně neudělám. Je šťastný, bezemně. Takový je život.

 
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama