close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Objednej si >> tady
Máš otázku? Ptej se! >> tady

Better me than you 12/?

24. března 2013 v 11:52 | Chrissie-chan |  Better me than you

Inspirace : Ležela jsem v ložnici a chtěla jsem si nad něčím zabrečet tak sem zkusila vymyslet nějákej dojemnej příběh :D
Vypravěč: Yoko (Mé druhé já :P)
Hlavní postava : Yoko, Gaara, Shikamaru
Vedlejší postavy: Spousty a spousty :D

Taaak jak jsem řekla, že se chci věnovat dopisováním povídek tak to fakt byla pravda..:D Tahle sice není dopsaná, ale další díl se rovná blíže ke konci. Navíc tuto povídku plánuji ještě dlouhou takže se konce možná nikdy nedočkám:DDD Užijte si to imaginární čtenáři!:D






Bylo těžké usnout v Kazekagově sídle. Tak blízko člověku, kterého chcete už tak dlouho zabít. Pořád jsem se převalovala na posteli a v hlavě si promítala pomyslnou mapu všech místností a stále přemýšlela kde asi spí on. A je tady vůbec? Pak mi myšlenky zabloudily ke Gaarovi. Sama sem se zastyděla až mi tváře zčervenaly. Zase myslím na něj přestože ho vůbec neznám. Pořád jsem ale měla před očima ten jeho ztrápený pohled, když se někdo jen slovem zmínil o Kazekagem. Co mu udělal, nebo jaký k němu má vztah? Třeba bysme ho mohli zabít společně, třeba ho taky nenávidí! Tuhle možnost hned zavrhuju, protože kdo by žil s někým koho nenávidí? Jedině blázen. Ikdyž on možná blázen byl, když naprosto jasně prokoukl moje lži to tetě či babičce a následující další lži o úniku z vesnice a přesto mě u sebe nechal přespat. Co ho donutilo mi nabídnout pomoc, když by mě mohl klidně na místě zabít? Až tam jsem se se svými myšlenkami nedostala, protože jsem vysílená dlouhou cestou nakonec usnula.


Ráno mě budí ostré sluneční paprsky.

"Dobré ráno, slečno Yoko, vyspala ste se?" Ptá se mě nějaký sluha.

Nepřítomně kývnu.

"Kde je Gaara?" Ptám se zmateně.

"Gaara?.. Ach no... ten je dole, mám vám ho zavolat?"

Přikývnu a muž mizí. Netrvá to dlouho a ozve se zaklepání.

"Dále," hlesnu a ve dveřích se objevují ty krásné rudé vlasy.

"Potřebuješ něco?" Koukl na mě.

"Já vlastně.. ne, jen jsem.. nevím co jsem...," sklopila jsem hlavu.

"Aha, no já potřebuju něco dořešit, Yoko, budu tu za půl hodiny," řekl nervózně a rychle zase odběhl.

Zajímalo by mě co je tak důležitého, ale nemám čas se tím zaobírat. Napouštím si plnou vanu teplé vody s citrusovou pěnou a lehám si do ní. Z velkého výběru si nakonec napatlám na vlasy meruňkový šampon a chvíli relaxuji. Pak ze sebe všechnu pěnu společně se špínou z lesa smyju a vklouzávám do nových kalhot a tílka, které jsem si vytáhla z batohu. Horký vzduch mi suší vlasy a já si je splétám do dvou copů. Jakmile vyjdu s koupelny Gaara se objevuje ve dvěřích.

"Omlouvám se za tamto, víš je teďka hodně práce a tak.. no ale vidím, že jsi se bezemně nenudila.. moc ti to sluší Yoko," usmívá se na mě.

Nezmůžu se ani na obyčejné "děkuji" jen se tlemím jako debílek a rudnu ve tváři.

Naklání se ke mně a já na jeden šílený a přitom magický okamžik myslela že mě chce políbit. Natahoval se k mým vlasům.

"Meruňkový?" Zeptá se.

Zrudnu ještě více a kývnu.

"Dobrá volba," kývne uznale a usměje se na mě.

"Tak co chceš dneska dělat?" Zeptá se po chvíli.

"To mám na vybranou?" Koukám na něj užasle.

"Samozřejmě jsi můj host, nebudeš tady sedět v pokoji, tohle není tábor," kouká na mě jako kdybych byla úplně blbá.

"Aha, no já nevím," říkám.

"Víš vůbec něco?" Zeptá se mě (naštěstí) s úsměvem.

"Jo, jsem si docela jistá, že se jmenuji Yoko a ty jsi jediný člověk se kterým se tady dá bavit," Oplácím mu úsměv.

"Tak to pojďme napravit," říká a chytá mě za ruku.

"Napravit co?" Ptám se nechápavě.

"Je tady spoustu skvělých lidí, jen je musíš poznat," říká a tahá mě z pokoje.

"Ale já, já..nejsem zrovna dobrá v získávání přátel," říkám se sklopenou hlavou.

"Poslouchej Yoko," bere mi obličej do dlaní.

Ani nedýchám a poslouchám co mi chce říct.

"budou tě milovat," řekne, zase se usměje a zavírá dveře pokoje.

Čekala jsem polibek, ale ve chvíli kdy jsem si uvědomila, že jsem tady jenom já tak pitomá, že se můžu zakoukat za takhle krátkou chvíli do kluka o kterém vím stejné prd jako o každém tady, tak si říkám, že tohle je lepší než nic.

Jdu s ním poslušně kam mě táhle. Procházíme dlouhou chodbou, potkávám spousty sluhů, kteří mě uctivě zdraví jako kdybych byla něco více než oni. A přitom netuší, že chci zabít jejich pána. Kdyby to tušil Gaara jsem si jistá, že by mě taky nedržel za ruku a už vůbec by mě netáhl přímo do sídla mé oběti. Příjde mi to hodně nefér, že naše setkání je založeno jen na hromadě lží. Neřekla jsem mu jedinou pravdu.. Možná kromě chvíle, kdy jsem mluvila o své rodině.

"Rodiče mi zabili ve válce," sklopila jsem pohled.
"To je mi líto," podíval se soucitně a objal mě kolem ramen.
"Bylo mi sedm nemohla jsem nic dělat, jen jsem čekala sama než umřou zatím co já byla v bezpečí.. Obětovali se pro mě," vzlykám a po tvářích se mi opravdu začínají koulet slzy.
"Neudělali by to, kdyby tě nemilovali," uklidňoval mě a setřel mi slzu z pravého oka.
"pořád tě milují," zašeptal mi do vlasů a houpal mě jako malé dítě.

Nelhala jsem.. opravdu to tak bylo. Kéž bych Gaarovi mohla říct celou pravdu. Kdybych to ale udělala nebude se mě teď snažit seznámit s lidmi abych tady měla přátele a zapadla do nového prostředí. Aniž bych si to uvědomila opouštíme sídlo a ocitáme se na denním světle.




Tak sem napsala další díl *_* :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama